Etika arktických tours: Jak si užít husky a velryby a nemít černé svědomí
Kdo by nechtěl stát na saních a nechat se táhnout smečkou nadšených husky nebo pozorovat velryby ve fjordu? Jenže hned vedle nadšení se u mnoha z nás objevuje i ten tichý hlásek: Je tohle vůči těm zvířatům fér?
Z vlastní zkušenosti můžu říct: vyplatí se si předem ověřit, jak se daný kennel (psí farma) ke svým zvířatům skutečně chová. Aljašský husky rozhodně není žádný gaučák– mráz a pohyb v zápřahu miluje a nejšťastnější je v běhu. Rozdíl mezi skvělým zážitkem a špatným svědomím ale spočívá v tom, komu za něj nakonec pošleš peníze – jestli lidem, kteří pro své psy žijí, nebo těm, kteří v tom vidí jen prachy.
1. Psí spřežení: Týrání, nebo přirozenost?
Když vidíte spřežení před startem, psi nebrečí z bolesti – skáčou do výšky a štěkají, protože šíleně chtějí běžet. Problém ale je, kde a jak žijí mimo hlavní sezónu.
Temná stránka komerčních chovů mívá podobu psů žijících v nevhodných podmínkách, velkých farem se střídáním turistů jak na běžícím páse nebo nejasného osudu starých zvířat. Pro zajímavost – zatímco třeba v sousedním Švédsku je trvalé držení psů na řetězu legislativně zakázané už od roku 1997, v Norsku je to stále legální a spojené s tradičním mushingem.
Ale! Existuje tu norská legislativa a úřad Mattilsynet (státní dozor nad ochranou zvířat) ti to neřeší plošným zákazem, nýbrž přísnými pravidly a kontrolami. Řetězy musí splňovat pevně dané parametry a kennely mají povinnost zajistit psům pravidelný volný pohyb ve společných výbězích a každodenní péči. Na poctivých farmách slouží bouda a řetěz spíše jako bezpečné osobní teritorium, které chrání psy před konflikty ve velké smečce.
Je totiž potřeba si uvědomit, že v takhle velké smečce funguje přirozená hierarchie a občasné rvačky k tomu prostě patří. Každý pes má navíc svou vlastní osobnost, a právě na zkušených zaměstnancích závisí, aby zvířata dokonale znali, správně vyhodnotili, kdo s kým může běžet a předešli tím zbytečným konfliktům.
Dobrých a poctivých míst se v okolí Tromsø najde víc, ale já vám ukážu jedno, které znám do detailu, protože jsem tam sama pracovala.
Poctivý rodinný chov s tradicí (130 psů): Hege a PT tenhle kennel vedou už přes 20 let. Nejde o žádnou anonymní fabriku – Hege (paní šéfová) se osobně podílí na každodenním chodu samotných tours a ke každému psovi se tu přistupuje jako k rovnocennému parťákovi a členu rodiny.
Přísná genetika a zdraví: Sledování rodokmenu a zdraví je tu na prvním místě. Chov je pečlivě plánovaný – pokud se u psa objeví jakýkoliv sklon ke zdravotním problémům (například špatné kyčle), automaticky se vyřadí z chovného programu. Znamená to, že se dál nemnoží, ale na farmě dál žije svůj normální spokojený život, aby se zamezilo přenosu genetických vad na štěňata.
Špičková péče o tlapky: Že se tu psi dočkají maximálního komfortu na ledu a zmrzlém sněhu v podobě ochranných botiček (booties), vám můžu potvrdit z vlastní zkušenosti – do teď si z toho ranního ohýbání v mrazu rovnám záda! Nasadit každé ráno 500 botiček natěšené a skákající smečce je ten nejlepší důkaz, že je tu zdraví psů na prvním místě (i za cenu zničených zad zaměstnanců). 😂
Život v létě a mimo sezónu: Spousta lidí má strach, co se se psy děje, když zrovna není sníh. Tady se o ně starají 365 dní v roce. Psi se na léto přesouvají do tréninkových kempů a trénují se čtyřkolkami, ale všechno probíhá v brzkých ranních hodinách, aby je chránili před teplem. Mimo to žijí ve společných výbězích, kde se volně socializují.
Zasloužený důchod & adopce: Starší psi na "důchod" zůstávají dál na farmě jako mentoři malých štěňat, nebo se pro ně hledá milující domov formou adopce. Na stránkách Finn.no můžete adoptovat Irona nebo Steela
Záleží vám na etice? Nebojte se zeptat přímo!
Pokud vám záleží na tom, v jakých podmínkách zvířata žijí a jak s nimi zacházejí, neváhejte organizátory sami kontaktovat ještě před rezervací. Poctivý chovatel nebo etická společnost nemá co skrývat a na vaše dotazy vám rádi a hrdě odpoví.
Na co se u psích spřežení (kennelů) ptát:
Mají psi možnost socializace ve společných výbězích? (Žijí ve smečce a mohou si spolu hrát, nebo tráví veškerý čas jen samostatně na řetězu u boudy?)
Co se děje se starými psy, když už nemohou tahat? (Fungují dál na farmě jako mentoři a členové smečky, dožívají u chovatelů, nebo pro ně hledají adopci?
Jak přistupujete k péči o tlapky a zdraví? (Kontrolujete tlapky, používáte botičky na ledu a hlídáte genetické zdraví při chovu?)
2. Velrybí safari: Pozorování, nebo hon?
Když vyrazíte za velrybami, klíčový je respekt k oceánu. Klasické naftové lodě dělají pod vodou šílený hluk, který mořským živočichům plete echolokaci při lovu a stresuje je. Někteří nezodpovědní operátoři navíc na plný plyn najíždějí do středu rodinných skupin, jen aby lidi dostali "fotku zblízka".
Vědci pozorovali chování kytovců a zjistili, že přítomnost dotěrných lodí nutí zvířata zrychlit v průměru o 63 %. Když jsou velryby pronásledovány plavidly, prudce jim roste dechová frekvence, spotřeba kyslíku a celkový energetický výdej. Tento vynucený únik zvířatům ukrajuje energii, kterou by jinak potřebovala na krmení, odpočinek nebo péči o mláďata.
A nejde o pouhé dohady. Výzkumníci z organizace Whale Wise prokazatelně doložili, že hluk z lodních motorů zvyšuje v tělech velryb hladinu stresového hormonu – kortizolu. Vědci to dokázali změřit přímo v kapkách vody, které zvířata vyfoukávají při nadechnutí. Hluk a pronásledování tak velrybám nezpůsobují jen okamžitý strach, ale prokazatelně mění jejich fyziologii a dlouhodobě je poškozují.
Znamená to, že bys měl velryby pozorovat jen dalekohledem ze břehu?
V ideálním světě možná ano. Pokud ale toužíš vidět tyhle obry zblízka, klíčový je obrovský rozdíl v přístupu. Záleží ale na tom, jakou společnost si vybereš. Je obrovský rozdíl mezi bezohledným honem a respektujícím pozorováním
Možnost A: Guided kayak tour (Pro maximální puristy)
Pokud chceš pozorovat arktickou přírodu stoprocentně eticky, bez jediného decibelu hluku, skvělou volbou jsou organizované výlety na mořských kajacích s průvodcem (jezdí se i v zimě v okolí Kvaløyi).
Co z kajaku reálně uvidíš: Velké velryby (kosatky nebo keporkaky) z kajaku nečekej – to je z bezpečnostních důvodů a kvůli jejich migraci jinde úplně mimo. Zato ale běžně potkáš zvědavé tuleně, kteří vystrkují hlavy blízko u lodi, nad hlavou ti krouží mořští orli, a v zimě tě dostane krystalicky čistá, průhledná voda plná medúz a podmořského života.
O čem to je: Je to o tichém splývání s divokou přírodou, zasněženými horami, polární nocí a absolutním klidu.
Možnost B: Tiché lodě (Moje volba: Brim Explorer) – Pro setkání s velrybami
Pokud toužíš vidět velké velryby (kosatky nebo keporkaky) zblízka, volte etické lodní operátory:
Tiché hybridní a elektrické lodě: Jakmile připlují k fjordům, vypnou spalovací motor a k velrybám kloužou na tichou elektřinu.
Žádný hon: Kapitáni striktně dodržují Whale Watching Guidelines. Nehrnou se do stádu, udržují bezpečný odstup a čekají, až zvědavá zvířata připlují k lodi sama.
Kdy je pozorování etické:
Dodržování bezpečné vzdálenosti: Lodě drží bezpečný odstup (podle lokálních předpisů desítky až stovky metrů) a nikdy neplují přímo do středu skupiny.
Pomalá a klidná jízda: Plavidla snižují rychlost na minimum, vyvarují se prudkých manévru a nedělají hluk, který by rušil přirozenou echolokaci kytovců.
Spolupráce s biology: Poctivé agentury zaměstnávají mořské biology a aktivně edukují cestovatele, místo aby šly jen po laciném zážitku.
Zákaz koupání a dronů: Etická pravidla striktně zakazují plavat s divokými kytovci nebo nad nimi létat s nízko položenými drony.
Kdy je pozorování naopak neetické:
Přeplněnost a pronásledování: Příliš mnoho lodí najednou krouží kolem jedné rodiny velryb, což zvířata extrémně stresuje a narušuje jejich krmení, odpočinek či péči o mláďata.
Ignorování pravidel: V některých přetížených oblastech se bezohledně zkracují bezpečné vzdálenosti jen kvůli lepším fotkám pro turisty.
Komerční tlak: Vládní vydávání nadměrného množství licencí bez ohledu na únosnost lokálního ekosystému vede k přetížení moří loděmi.
Jak vybrat etického operátora pro pozorování velryb:
Hledejte certifikace udržitelnosti: Prověřte, zda má společnost certifikaci jako Eco-Lighthouse (Miljøfyrtårn) nebo jiné lokální ekologické akreditace.
Pozor na klamavé sliby: Vyhněte se firmám, které slibují "garantovaný blízký kontakt" nebo nabízejí přikrmování a vábění zvířat.
Věda na prvním místě: Podporujte podniky, které aktivně spolupracují s výzkumnými organizacemi a ochránci přírody.
3. Sobí farmy: Jak je to se soby a tradicí?
Když se řekne Norsko, spousta lidí má před sebou obrázek soba v zasněžené krajině. Kolem komerčních sobích farem a turistických kempů v okolí Tromsø se ale točí velký byznys a vyplatí se u nich na chvíli zastavit a přemýšlet.
Zvířata v zajetí: Sob je polodomací zvíře, které je zvyklé na rozlehlé prostory tundry a přirozenou migraci. V některých komerčních kempech žijí zvířata v ohradách, kde jsou denně vystavena davům turistů, což pro ně může znamenat zbytečný stres.
Kulturní kontext: Mnohé turistické farmy nabízejí ukázky sámské kultury, což může být hezká příležitost, jak se dozvědět víc o původních obyvatelích severu. Je ale dobré vybírat si takové provozy, které vedou přímo sami Sámové a kde je vidět hluboká úcta k tradicím i samotným zvířatům, namísto masových turistických atrakcí
Pokud chceš vidět soby v jejich přirozeném prostředí, často stačí vyrazit autem na ostrov Kvaløya. Sledovat stádo volně se pohybující v zasněžené krajině nebo to, když vám 5 sobů nečekaně zatarasí silnici a vy za nimi poslušně v autě čekáte ve frontě – je mnohem autentičtější a silnější zážitek než jakákoliv komerční ohrada.
Zrcadlový test: Děláte to pro sebe, nebo pro Instagram?
A na závěr to nejdůležitější – to, co si málokdo upřímně přizná. Arktické zážitky stojí v Norsku opravdu hodně peněz. Než vytáhnete platební kartu, položte si jednu otázku:
Chci tohle zažít proto, že je to můj skutečný sen, nebo je to jen proto, abych měl hezkou fotku na feed a mohl si to "odškrtnout"?
Pokud je odpověď A, vyberte si etickou agenturu a užijte si to naplno. Pokud je odpověď B, ušetřete ty peníze a raději si sedněte s horkou kávou a skořicovým šnekem k vodě do Ersfjordbotnu. Někdy je totiž tím největším luxusem v Arktidě prostě jen tak být a k štěstí nepotřebovat nic víc.