Norský recept na štěstí: Friluftsliv

Friluftsliv. V doslovném překladu život na čerstvém vzduchu. V Norsku to ale není jen slovo z učebnice – je to absolutní základ celé zdejší kultury.

Nemá nic společného s tím vyběhnout co nejrychleji na vrchol, sbírat kilometry nebo nahánět adrenalin. Je to prostě způsob fungování. Když jste venku, jste tam na sto procent. Neznamená to, že musíte v lese strávit mládí, ale že si ten čas dokážete vědomě užít, i kdyby to byla jen hodina na šutru u moře.

Jedním z lidí, co tuhle myšlenku v Norsku pomáhali definovat, byl už v roce 1916 polárník Fridtjof Nansen. Ve své knize Friluftsliv psal o lyžařských výpravách, nocích u fjordů a táborácích pod arktickou oblohou. Tvrdil, že pobyt v přírodě není žádná víkendová zábava pro vyvolené, ale přirozená věc pro každého, kdo se chce cítit skutečně živý. Nansen to shrnul celkem přesně: "Být venku, opravdu venku, znamená znovu se ocitnout v širokém horizontu, kde je hluk světa jen vzdálenou ozvěnou."

A přesně takhle k tomu Norové přistupují dodnes. 

Děti jsou k pobytu venku vychovávány od malička. Pokud se procházíte městem, uvidíte malá děcka, jak si hrají venku v dešti, sněhu, za jakýchkoliv podmínek. Nejsou z cukru. Rodiče nechávají děti spát venku v kočárku – nejenže je tu nikdo neukradne, ale taky rozhodně nemrznou.

O víkendech se často setkávají celé rodiny a jedou společně mimo město, kde má každý Nor svou hytta (chatu). V létě společně sbírají borůvky nebo houby, večer opékají, v zimě si užívají saunu, staví sněhuláky nebo prostě jen vyrazí ven.

Jeden z důvodů, proč jsem si Norsko vybrala jako domov, bylo to, že z lidí cítíte obrovské napojení na přírodu. Mají k ní neskutečný respekt. Nemají potřebu s ní bojovat nebo z ní dělat tělocvičnu, spíš v ní prostě žijí a berou ji jako samozřejmou součást života. Dávají jí víc, než si z ní berou – ať už tím, že po sobě nenechají ani odpadky, nebo tím, jak se starají o okolí.

Dokonalý příklad jsou DNT chaty, které spravuje klub turistů Norska. Členství je levné a dostanete klíč od chat po celém Norsku. A nejsou to jen nějaké nouzové přístřešky. Uvnitř najdete plnou výbavu – keramické hrníčky, pánve, hrnce, všechno. Postele s peřinami, sofa, krb a suchý záchod.

Poprvé, když jsem takovou chatu navštívila, byla jsem v šoku, jaký luxus to je. Bylo to lépe zařízený než můj malý kontejner, ve kterém jsem bydlela. A hlavně: lidi to neničí. Neexistuje, že by tam někdo něco ukradl nebo zanechal bordel.

Hodně rychle mi tu taky došlo, že můj budík na 6. hodinu ráno tu moc fungovat nebude. Norové na tohle nehrají. Ráno se vzbudí, až se vzbudí. V klidu posnídají, pak ještě kafíčko a někdy zůstanou i na oběd. Chatu pak řádně uklidí, doplní dřevo pro další a až pak jdou dál.

Upřímně? Já sama se to zpomalení pořád ještě učím a jde mi to dost ztěžka, protože mám v sobě pořád nějaký neklid. Ale sledovat, jak to mají Norové přirozeně dané a jaký mají k přírodě respekt, je pro mě jedna z nejlepších věcí na životě tady.